Takzvaná Boskovická bible je významnou středověkou památkou. Rukopisná kniha čítá více než tisíc stran a je vyzdobena více než 80 iluminacemi. Originál je uložen ve Vědecké knihovně v Olomouci a letos bychom si mohli v souvislosti s 600. výročím upálení Jana Husa připomínat také vznik této knihy, která pravděpodobně vzešla z jeho okolí. Ovšem pouze symbolicky – přesné datum vyhotovení knihy totiž neznáme. A problematický je také její vztah k Boskovicím. Ty se však přesto k vzácnému rukopisu hlásí a od roku 2012 si návštěvníci muzea mohou prolistovat její maketu.
„S datací vzniku boskovické bible je to složitější, někdy se uvádí rok 1415, ale patrně byla napsána a iluminována až později, spíš kolem roku 1420, podle úmrtí pravděpodobného objednavatele Čeňka z Vartenberka by se vznik mohl posunout až k roku 1425,“ vysvětluje historik boskovického muzea Petr Vítámvás. Úmrtí Čeňka z Vartenberka v roce 1425 může být také důvodem, proč bible zůstala nedokončena. Určit v případě podobné knihy přesné datum jejího vzniku je navíc nemožné také proto, že práce na rukopise mohly trvat i několik let.
Velice nejistá je i souvislost s Boskovicemi. Doložená je totiž pouze souvislost s rodem pánů z Boskovic, ovšem až z doby, kdy už Boskovice nevlastnili a sídlili na Moravské Třebové. „Někdy se dokonce uvádí, že měla být napsána přímo v Boskovicích, což je úplný nesmysl,“ říká jednoznačně historik Petr Vítámvás. Boskovická bible je dílem špičkové písařské a iluminátorské dílny, a taková se v Boskovicích jistě nenacházela. Úplná jistota dnes nepanuje ani ohledně pořizovatele knihy.
Vlastnické vztahy
Výrobu rukopisu si každopádně musel objednat velmi zámožný člověk. Drahý byl čas potřebný k její výrobě a také materiály – 537 pergamenových listů, vazba a kování. Opsání bible trvalo zkušenému písaři 4 roky, malířská výzdoba byla taktéž časově náročná. Badatelé se nakonec přiklonili k názoru, že pořizovatelem knihy byl právě Čeněk z Vartenberka. „Určitým vodítkem k nalezení objednavatele se zdál být list s bohatou malířskou výzdobou: vedle medailonu s námětem zázraku nasycení a napojení Židů na poušti, je stránka zdobena rozvilinami (rostlinnými ornamentální motivy, pozn. red.), do nichž jsou vkomponovány dva erby – jeden půlený štít zlato-černý, druhý zlatý štít s černými ostrvemi – osekanými větvemi. První erb náležel rodu Vartenberků, druhý Ronovcům, mezi které patřili páni z Lipé, z Dubé, z Ronova a další. Badatelům tedy stačilo najít šlechtický manželský pár těchto rodů, aby zjistili objednatele bible. Což ovšem vylučovalo jinak nejvážnějšího kandidáta – Čeňka z Vartenberka, neboť jeho manželkou byla Kateřina z Landštejna, tedy erbu pětilisté růže. Mnoho odborníků použilo svého důvtipu, aby zdůvodnili tu či onu variantu, přicházeli s různými jmény osob, jež by snad mohly být objednavateli, ale vždy zůstávala jistá pochybnost, argumentace nebyla zcela přesvědčivá. Až provedení infračervené fotografie prokázalo, že erb s ostrvemi byl domalován později, a tedy s objednavatelem neměl žádnou souvislost, pravděpodobně patřil spíše některému z pozdějších majitelů. Po tomto poznání se zdá nejpravděpodobnější, že si Boskovickou bibli objednal již dříve uvažovaný Čeněk z Vartenberka. Jediný závažnější argument proti němu jako pořizovateli – tedy že jeho manželka nebyla erbu ostrve – padl,“ vysvětluje boskovický historik, podle kterého se jeho role jako objednavatele bible jeví sice jako vysoce pravděpodobná, avšak je stále jen hypotetická.
O prvním doloženém vlastníkovi Boskovické bible nás informuje vlastnická poznámka druhého známého vlastníka na jednom z listů: „Letha 1565 v neděli po sv. Urbanu ráčil mi jeho Milost pán můj pan Václav Černohorský z Boskovic a na Třebové, mně Hendrychovi Reychenbochovi, toho času úředníku na Třebové, ráčil jeho milost mně tyto knihy a biblí darovati ut supra. Hendrych Reychenboch manu propria (vlastní rukou).“ A právě podle tohoto zápisu, který odkrývá, že dříve bible patřila Václavu Černohorskému z Boskovic, byla bible nazvána Boskovickou. K tomu však došlo až mnohem později. „Když bibli zkoumal ke konci 18. století Josef Dobrovský, označil ji jako druhou bibli olomouckou, neboť byla uložena v olomoucké knihovně stejně jako obdobný jiný iluminovaný rukopis bible. Poprvé označení „bible boskovická“ použil až o několik desetiletí později A. V. Šembera ve svém pojednání o pánech z Boskovic,“ uvádí Petr Vítámvás.
Jakými cestami se bible dostala do majetku pánů z Boskovic, není známo. Je možné, že ji získali koupí, přičemž historici uvažují o Ladislavu z Boskovic, známém mecenáši a sběrateli umění. Možná však bible do rukou pánů z Boskovic přešla sňatkem. Později bibli nějaký čas vlastnila hraběnka Alžběta z Tovaru, která ji někdy koncem 16. století věnovala brněnským jezuitům. Po zrušení jezuitského řádu roku 1773 se bible dostala do olomoucké lycejní knihovny, dnes Vědecké knihovny v Olomouci, kde je uložena dodnes.
Obsah a text
Obsahem rukopisu, jak již z názvu vyplývá, je text bible – Starý a Nový zákon. „Při bližším zkoumání textu můžeme získat celou řadu důležitých informací, jak pro bližší časové zařazení, tak i pro určení možného zadavatele. Text je psán česky – to pro období, kdy předpokládáme vznik rukopisu, není nic neobvyklého, i když v našich zemích existovaly i bible psané německy či latinsky,“ popisuje muzejní historik.
Nejstarší známý překlad celé bible do češtiny pochází z doby kolem roku 1360, jedná se o tzv. první redakci staročeské bible. Po roce 1410 se objevuje II. redakce staročeské bible – od prvního překladu došlo k rozkvětu české literatury a s tím souvisejícímu rozvoji češtiny – po více než padesáti letech již byly některé zastaralé jazykové jevy a výrazy pociťovány rušivě. V ucelené podobě se II. redakce objevuje právě v Boskovické bibli – oproti I. redakci byl přepracován Starý zákon od Knih královských dále a znovu byl přeložen celý Nový zákon; Žaltář, který je psán jiným písařem, přináší již III. redakci.
„Někteří odborníci uvažují o účasti Jana Husa na překladu II. či III. redakce staročeské bible, k přesvědčivým závěrům se můžeme odhodlat až po důkladném srovnávacím studiu, jak biblí II. a III. redakce, tak dochovaných Husových spisů. Je však nejvýš pravděpodobné, že zmiňované překlady vznikly v nejbližším Husově okolí, stejně jako spis o českém pravopise (Ortographia bohemica), který zavádí nový diakritický pravopis namísto dřívějšího spřežkového a jímž je Bible boskovická téměř důsledně napsána. Dalším důvodem, proč se uvažuje o vzniku Boskovické bible v Husově okolí, je poněkud neobvyklé zařazení Husova kratšího výkladu na Desatero,“ uvádí historik Petr Vítámvás. Také tato vazba přispívá k domněnkám, že objednavatelem Boskovické bilble mohl být Čeněk z Vartenberka. Ten pocházel ze starobylého českého šlechtického rodu, v letech 1414–1420 byl nejvyšším purkrabím, což byl jeden z nejvyšších úřadů v Českém království. A sympatizoval s husitským hnutím, i když několikrát změnil tábor husitský za katolický a naopak.
Vzhled a iluminace
Boskovická bible je rukopisná kniha o rozměrech 45,5×33 cm, o 537 pergamenových foliích (300×145 mm), vazba je pozdější – renesanční, dřevěné desky jsou potaženy bílou kůží se slepotiskem s datem 1539. Je psána kaligrafickou bastardou, což je typ gotického písma, ve dvou sloupcích. Text je psán česky, dvěma písaři. Bible je vyzdobena více než 80 iluminacemi, z nichž 21 je nedokončených, zachovaných jen v podkresbě.
„Kodex obsahuje celkem 89 miniatur, z nichž pouze 5 lze označit za čistě ornamentálně zdobené iniciály, které plní výhradně funkci dekorativní. Z celého souboru miniatur je přitom dobře patrný vývoj funkcí, který iluminace v dané době plní. Značná část iluminací sestává z iniciály, do níž je vkomponován obraz, který prostřednictvím figurálního motivu zachycuje scénu vylíčenou v textu, s nímž je kompozice spjata. Jsou-li miniatury tohoto typu zdobeny rozvilinami, fungují rozviliny spíše jako prostředek k vyplnění prostoru na okrajích folia nebo představují jen malé výběhy z patek iniciály nebo z rámu obrazu, takže celá kompozice nabývá převážně ilustrativního rázu. U dalších miniatur se tendence po opuštění dekorativních funkcí prosazuje ještě výrazněji: absence rozvilinové výzdoby ponechává jen kompozici iniciály zdobené obrazem. Vítězství ryze ilustrativní funkce představují obrazy, které postrádají dekorativní složku zcela; sestávají pouze z narativního obrazu vloženého do rámu. Iniciála je v těchto případech provedena jen písařsky v malém okénku, vynechaném pro daný účel v pravém rohu miniatury. Charakter iluminací v rámci celého kodexu tedy není jednotný, což svědčí pro domněnku, že výzdoba Bible boskovické je dílem několika iluminátorů,“ uvádí materiály olomoucké knihovny.
Práce více autorů na výzdobě rukopisu byla v té době pravidlem, popřípadě se na ní podílela celá malířská dílna. Podle Petra Vítámváse je pro středověk je charakteristické, že autory ať už literárních či výtvarných děl většinou neznáme jménem – a pro iluminované rukopisy to platí dvojnásob. Proto je dnes badatelé pojmenovávají podle jejich nejznámějších děl.
K vazbám na husitské hnutí odkazují i náměty některých iluminací. Kupříkladu jeden velký medailon obsahuje dva náměty: nasycení Židů na poušti manou a Mojžíš svou holí otvírá pramen vody ve skále. „Někteří badatelé v tomto vyobrazení spatřují odkaz na husitství, skutečností je, že husité se ve sporech o přijímání podobojí odvolávali mimo jiné na tento starozákonní příběh jako přeobraz dvou částí svátosti přijímání – chleba a vína jako těla a krve,“ vysvětluje Petr Vítámvás. Tématem jedné z dalších miniatur je Mytí nohou. A právě tento evangelijní obraz, při kterém Kristus myje nohy svým učedníkům, opět využívali husité jako výraz pokory v protikladu k pýše papeže.
V letošním roce si připomínáme 600. výročí upálení Mistra Jana Husa. Stejné výročí vzácného středověkého rukopisu, který získal přízvisko Boskovická bible, s jistotou slavit nemůžeme. Víme pouze, že po textové stránce lze vznik Boskovické bible klást mezi léta 1415–1420. Podle výzkumu badatelů však práce na tomto významném, avšak nedokončeném rukopisu sahají až do pozdějších let.
