Ztracené obrazy boskovické rodačky Vlasty Vostřebalové Fischerové se staly nejprve předmětem zájmu kunsthistoriček, které připravovaly malířce výstavu v Brně, posléze se pátrání ujala policie. Ta nakonec případ uzavřela jako přestupek, protože podle odborného posouzení cena obrazů nepřesahuje 5 tisíc korun.
Jedna z autorek výstavy Vlasty Vostřebalové Fischerové to označuje za absurdní, hodnota jednotlivých obrazů je podle ní v řádu statisíců korun, jiné olejomalby malířky jsou ceněny až na milionové částky. Boskovické obrazy koupila v osmdesátých letech Galerie Sdruženého klubu pracujících, ztratily se pravděpodobně již před 16 lety při vzniku Kulturních zařízení města Boskovice a stěhování kulturního střediska ze sokolovny. Až do nedávna je však nikdo nepostrádal.
Vlasta Vostřebalová Fischerová se narodila 1898 přímo na boskovickém náměstí a patřila k prvním umělkyním, kterým bylo v roce 1918 umožněno studovat na vysoké škole. Zde byla spolužačkou dnes známé Milady Marešové, v roce 1925 společně poprvé vystavovaly v Topičově salonu. Výtvarnice, která v Boskovicích strávila jen první roky svého života, studovala v ateliérech Vojtěcha Hynaise či Jana Štursy. Malířčin umělecký osud byl však poměrně krátký – kromě výstavy u Topičů vystavovala už jen dvakrát v roce 1934 v městské knihovně v Praze a posléze její tvůrčí činnost definitivně přeťala druhá světová válka. Malířka zemřela v roce 1963, první stopy zájmu o její originální a magické dílo se objevují až v osmdesátých letech. V Boskovicích měla rodačka dvě výstavy směrované k výročí narození, a to v letech 1978 a 1988. Poté zájem o autorku opět utichl, až se jejího odkazu chopila v roce 2013 Moravská galerie v Brně, kde se konala vůbec největší výstava díla Vlasty Vostřebalové Fischerové.
Společně s Martinou Pachmanovou výstavu připravila historička umění Michala Frank Barnová, která po ztracených obrazech začala pátrat již v roce 2008 v rámci diplomové práce. Pohřešovaná díla zakoupila v osmdesátých letech tehdejší městská kulturní organizace zastoupená Dušanem Sušilem. Ukázalo se však, že dvě olejomalby a několik kreseb jsou sice stále součástí inventárních seznamů Kulturních zařízení města Boskovice (KZMB), která jsou nástupcem předchozích organizací, avšak fyzicky se díla nikde dohledat nepodařilo.
Případem se zabývala i minulá městská rada, která KZMB uložila úkol podat trestní oznámení na neznámého pachatele. Po obrazech tedy začala pátrat policie. „Zahájili jsme úkony trestního řízení, ztráta obrazů se vyšetřovala jako trestný čin,“ potvrdil mluvčí blanenské policie Petr Nečesánek. Výslechy a pátrání po obrazech však žádné konkrétní výsledky nepřinesly a kromě toho sehrál v dalším vývoji vyšetřování klíčovou roli odborný posudek, který si policie nechala zpracovat, aby získala představu o hodnotě obrazů. A právě toto odborné vyjádření stanovilo, že cena obrazů není vyšší než 5 tisíc korun. Proto policie případ odevzdala pouze do přestupkového řízení a dál se jím nezabývala. „Postupovali jsme standardně v intencích trestního řádu,“ vysvětlil mluvčí Nečesánek. Přestupková komise pak případ rovněž odložila.
S výsledky šetření se seznámila také boskovická městská rada. Ta z případu vyvodila ještě jeden závěr: pokutou 10 tisíc korun postihla ředitele KZMB Oldřicha Kováře. Potrestán byl za nepořádek v inventurách, jednoduše proto, že při každoroční kontrole majetku se obrazy fyzicky nekontrolovaly, ale pouze odškrtávaly v inventárních seznamech. Oficiálně vedou poslední stopy obrazů na městské informační středisko, kde měly být po stěhování ze sokolovny před 15 lety umístěny. Infocentrum od té doby několikrát změnilo provozovatele a obrazy zde zkrátka nejsou. „Měli jsme dokument, na základě kterého byly obrazy předány na informační středisko. Naší chybou bylo, že jsme tomuto dokumentu věřili,“ řekl ke kauze ředitel Oldřich Kovář. Tehdejší provozovatelé infocentra podle něj relevanci dokumentu zpochybnili. „K této nepříjemné záležitosti došlo v době před 16 lety, kdy se koncipovala podoba KZMB, předávala se sokolovna, přestavoval se katolický dům a renovoval skleník. Při tomto ohromném pohybu a stěhování toho někdo využil, nejsem si ale úplně jistý, zda došlo ke krádeži,“ uvedl na zastupitelstvu Oldřich Kovář.
Zdá se tedy, že nad dalším pátráním po obrazech se zavřela voda. To však nepotěšilo minimálně Dušana Sušila, který obrazy pro Boskovice kupoval a na posledním jednání zastupitelstva se podivoval nad policejními závěry. „Obrazy jsem jako vedoucí Galerie Sdruženého klubu pracujících kupoval v domnění, že by významná boskovická rodačka zde měla nějaké obrazy mít. Po ztrátě obrazů jsem se dotazoval v Moravské galerii na jejich současnou hodnotu a řekli mi, že to může být asi 100 tisíc korun za jeden kus. Proto jsem si myslel, že by mělo být zjištěno, kdo za jejich ztrátu může. V zápise z rady jsem se dočetl, že police po zjištění, že cena obrazů nepřesahuje částku 5 tisíc korun, případ odložila,“ popsal Dušan Sušil s tím, že obrazy kupoval za více než 8 tisíc korun. Už proto ho závěr policie překvapil, neboť se domníval, že hodnota obrazů by měla spíše narůstat. „Nerozumím dnešnímu světu, dříve platilo, že cena uměleckých děl rostla a ne že se amortizovala,“ podivoval se Dušan Sušil. Ten požádal zastupitelstvo, aby mu policejní závěr město poskytlo.
Stejně učinily i naše noviny a u vedení města jsme zjistili, že klíčový posudek o hodnotě obrazů zpracoval boskovický Antik bazar, kde ztracená díla ocenili na 4 tisíce korun.
Závěr boskovických obchodníků se starožitnostmi a postup policie pokládá za zcela absurdní také historička umění Michala Frank Barnová, která kromě výstavy v Moravské galerii připravila také výstavu Vlasty Vostřebalové Fišerové v Galerii hlavního města Prahy. Skutečná cena obrazů je podle ní nesrovnatelně vyšší. „Stanovovat cenu dnešních děl je komplexní věcí. Cenu určuje kvalita, výskyt a také zájem aukčního trhu. V minulosti se například v aukci objevila olejová školní práce Vostřebalové, která byla prodána za 80 tisíc korun. Když jsme s kolegyní připravovaly výstavu, začaly jsme přemýšlet o tom, že na tomto díle řada věcí nesedí a že se patrně jedná o falsum. Poměrně drahé falsum, že? A to díla, která se v Boskovicích pohřešují, jsou za prvé originály a za druhé jde o velmi kvalitní díla. V Národní galerii vyčíslovali hodnotu jedné malby až na milion korun. U dalších byla částka i trojnásobná. V případě maleb, které v Boskovicích pohřešujeme, u obrazu Snící dívky z roku 1925 můžeme přemýšlet o ceně i kolem 100 tisíc a u Koně od cirkusu z roku 1932 až kolem milionu. I když jsou olejomalby v kolekci díla Vostřebalové v menšině, neznamená to, že by byly kvalitativně horší než převažující kresby, protože i u nich najdeme specifické vidění světa, ve kterém kreslířka vynikala. A řadu témat Vostřebalová rozvinula právě na platně,“ vysvětlila odbornice Michala Frank Barnová.
Lehce bizarní je na celé věci také to, že policisté se s prosbou o odborné vyjádření obrátili na obchodníka se starožitnostmi, který proslul vytvořením fiktivního barokního malíře Bohumila Samuela Kečíře, jehož díla pak prodával za značné ceny. Pro někoho duchaplná umělecká mystifikace, pro jiného podvod. Postup policie tak trochu evokuje známé přísloví o pytlákovi a hajném. Podle opravdu erudovaných a zkušených odborníků se však tentokrát nenaplnilo. „Skutečně nerozumím absurditě, která dopustí tuto věc uzavřít se slovy, že díla nepřesahují 5 tisíc korun. Dílo Vostřebalové bylo zhodnoceno též nedávnými výstavami a monografickou publikací. Je tedy více než absurdní, aby cena obrazů byla stejná jako při prodeji před více než třiceti lety,“ dodala Michala Frank Barnová.
Ať už jsou ztracené obrazy kdekoliv, jejich nový majitel by měl mít minimálně problém s jejich případným prodejem. Pokud by se objevily na trhu s uměleckými díly, na základě policejní evidence by měly být zachyceny. „Máme databázi ukradených děl, takže při prodeji by se na to mělo přijít,“ potvrdil mluvčí policie Petr Nečesánek. Teoreticky je možné také celý případ s doložením nového znaleckého posudku znovu otevřít. Buď může účastník řízení, tedy KZMB, která podávala trestní oznámení, podat proti postupu stížnost a o otevření případu bude rozhodovat státní zástupce, nebo se kdokoliv může s novými skutečnostmi obrátit přímo na policii a ta může sama případ znovu otevřít. Podle mluvčího policie Petra Nečesánka musí vyšetřovatelé pracovat nikoliv s cenou, kterou by obrazy měly dnes, ale s jejich odhadovanou hodnotou v době zmizení – tedy před šestnácti lety.
