U příležitosti vyhodnocení loňského roku v boskovickém kině jsme se zeptali také několika lidí, kteří mají k filmu blízko, aby nám odpověděli na anketní otázky: Vyhovuje vám zázemí a dramaturgie boskovického kina? Jaké filmy vás loni zaujaly nejvíc?

David Tosim Čuřík, knihovník a aktivní uživatel serveru Česko-slovenské filmové databáze csfd.cz

S dramaturgií a zázemím boskovického kina jsem až na drobné věci spokojen. Protože taky pracuju v kultuře, vím, jak těžké je spojit dvě věci, které jdou často proti sobě – vkus masový a minoritní (čímž nechci říct, že tyto se mnohokrát neprotnou). Často je jistě taky problém odhadnout, jak úspěšný konkrétní film bude. Na programu je znát, že hrají jak zahraniční a domácí trháky, tak snímky, na které přijde diváků míň, ale bylo by špatné je opomíjet. Právě proto mě těší, že v Kině Boskovice běží například Projekt 100, kdy lidé nelení a přijdou na více než půlstoletí starou klasiku od Hitchcocka. Na to pak logicky navazují nefilmové aktivity v kině, například přenosy oper, kdy kinaři v širších souvislostech pátrají po tom, co dalšího by diváky mohlo do kina táhnout.

V minulém roce mě nejvíc zaujalo monstrum Godzilla, jakožto propojení nového a starého Hollywoodu, dále Zmizelá, jejíž stylizace, tak civilní a samozřejmá, vyvolává v divákovi pocit, že by se mu podobný thrillerový konstrukt mohl přihodit klidně třeba zítra, a zapomenout bych rozhodně neměl na Interstellar, blockbuster s myšlenkovým přesahem jako důkaz, že filmový fanoušek může dostat vždycky o něco víc, než očekává.

Ivet Juřeková, pedagožka a garantka projektu Film a škola na gymnáziu

Zázemí kina mi vyhovuje. Prostory pro mě ovšem nejsou tak důležité jako dramaturgie a vstřícný postoj všech pracovníků kina. Už dlouho spolupracuji s vedením kina na projektu Film a škola a tuto spolupráci si nemohu vynachválit. Projekt jsme realizovali s Radkem Pernicou tuším v roce 2002, od té doby studenti gymnázia zhlédnou každý rok 16 filmů, každý ročník 4. Za velice příznivou cenu se tak studenti seznamují s významnými filmy české i světové kinematografie. Jsem velmi ráda, že změna vedení v kině i na naší škole nezpůsobila projektu žádné problémy, naopak chci na tomto místě poděkovat Tomáši Marvanovi a jeho týmu za vše, co pro naše studenty dělají.

Do kina se z časových důvodů nedostanu tak často, jak bych si přála. Viděla jsem pár zajímavých filmů, ale poslední dobou mám náladu spíš na starší filmy ze zlatého fondu. Kdyby to šlo, sedla bych si na do kina a pustila si Poslední tango v Paříži, Zvětšeninu, Paříž, Texas, Nebe nad Berlínem, Mexickou jízdu, Mrtvého muže, Jules a Jim, Revizory a na závěr Zběsilost v srdci. A snad i proto mě loni zase nejvíc potěšil nesčetněkrát zhlédnutý film z projektu Film a škola Harold a Maud.

Jan Bařinka, odborný pracovník Ústavu pro jazyk český Akademie věd, estetik

Co se týče technické kvality a diváckého pohodlí, myslím si, že boskovickému kinu prakticky není co vytknout. Teď mám na mysli klasické kino na ulici Kpt. Jaroše, ale věřím, že časem se sežene dostatek financí i na digitalizaci letního kina. Dramaturgie mi též vyhovuje, chápu totiž, že abych mohl zajít na „artovější“ produkci, která je mi bližší, musí na sebe kino občas vydělat „lidovějšími“ filmy. Snad pouze zajímavější novinkové tituly by zasloužily více repríz, je škoda, když člověk třeba nestihne jedinou boskovickou kinoprojekci.

Za rok 2014 to byl především poslední film Magic in the Moonlight režiséra Woodyho Allena. Možná objektivně nepatří k jeho nejlepším kouskům, mě ale oslovil. Z trošku jiného soudku mě zaujal dokument Olgy Sommerové Magický hlas rebelky o zpěvačce Martě Kubišové. Dokument dal vyniknout její skromné a pokorné povaze a byl pro mě velmi inspirující.

Kristýna Synková, studentka gymnázia

Domnívám se, že veškerý potenciál jednosálového kina je v tomto případě maximálně využit. Boskovické kino je díky svému rozmanitému repertoáru atraktivní kulturní institucí pro všechny věkové kategorie. Představuje publiku nejen soudobé filmové trendy a novinky, ale i dokumentární či hudební díla, čímž si pro mě osobně kino zachovává klasičtější tvář. Na programových liniích a promítaném obsahu je velmi patrná provázanost s městem Boskovice. Kupříkladu během každoročního Festivalu pro židovskou čtvrť. Rovněž velmi oceňuji uvádění záznamů z koncertů nebo operních představení. Za velké plus lze považovat i 3D projekci. Dle mého názoru tedy boskovické kino dokonale splňuje funkci plnohodnotného kulturního zařízení. Snad jen areál letního kina by mohl být hojněji využit k projekci.

Do loňské filmové produkce jsem bohužel příliš nepronikla. Nebo alespoň ne natolik, jak bych si přála. Musím však zmínit americké drama z dílny režiséra Davida Finchera – Zmizelá. Ačkoliv to pro mě byl spíše odvar jeho předchozích vynikajících snímků, stále se jedná o obstojné dílo, které diváka po celou dobu dokonale drží v napětí, jak už to má Fincher ve zvyku. Dále mě velmi zaujal závěrečný díl Hobita. Než kvalitou mě však více upoutal kvantitou digitálních efektů. Zda je tak učiněno na úkor děje či nikoliv, bych zanechala bez odpovědi.