S blížícími se komunálními volbami se stále intenzivněji vynořuje téma stavby boskovické sportovní haly. V městském zpravodaji se k tématu vyjádřili nejprve radní za ČSSD Milan Kolínský, poté radní za hnutí ANO Pavel Schwarzer. Možná nám politici dávají najevo, že halu považují za hlavní téma letošních voleb. A možná má vládnoucí koalice jen černé svědomí, že po zrušení výstavby haly na Slovákově ulici nedokázala nastalou situaci vyřešit a přijít s funkčním záměrem. Toto černé svědomí je ovšem zcela namístě.
Myslím si, že největší chyba nastala hned na začátku, tedy bezprostředně po oficiálním ukončení stavby na Slovákově. Na rozdíl od těch, kdo nad ní stále lkají, jsem stále přesvědčen, že to v dané situaci bylo správné rozhodnutí. Pokud to někdo dnes staví jako čistě politické rozhodnutí, nemá pravdu – problémy s podložím byly reálné a stejně tak reálná byla možnost a chuť okolních obyvatel stavbu blokovat. Projekt nebyl dobře připravený a už vůbec nebyl dobře projednán s veřejností.
Přesto se domnívám, že vládnoucí koalice měla z tohoto rozhodnutí vyvodit i politické důsledky a převzít za ně politickou zodpovědnost. Tím míním zodpovědnost za to, že velmi razantním způsobem zasáhla do projektu, na který řada lidí dlouho čekala, a ukončila výstavbu něčeho, co Boskovice opravdu potřebovaly a potřebují.
Lidsky a také politicky je jasné, že takový zásah vyvolá velkou míru nevole, a také zklamání. Je odpovědností silnějších, aby v takové chvíli učinili vstřícné gesto. A to se nestalo. Řečeno sportovní terminologií – vládnoucí koalice prokázala, že neumí vyhrávat, což je snad ještě horší, než neumět prohrávat.
Jak by to vstřícné gesto mělo vypadat? Radní za hnutí ANO Pavel Schwarzer v aktuálním Boskovickém zpravodaji píše o tom, že vedení města, jehož byl součástí, mělo zřídit pracovní skupinu, která by stavbu haly připravila. Když pominu, že od politika, který v městské radě seděl a osobně odmítl post místostarosty, je to pozoruhodný manévr, jemuž se obvykle říká alibismus, je to podle mě málo. Radní Schwarzer navíc v článku kritizuje, že místo hledání shody padají další a další návrhy lokalit, kolem kterých se houfují jejich prosazovatelé. Sám ale vzápětí činí totéž, když předestírá a obhajuje svoje varianty řešení a jedno z nich neváhá označit za jediné vyhovující.
Tento styl, který si hledání konsenzu představuje tak, že všichni budou souhlasit s tím, co navrhnu, a kdo ne, ten konsenzus rozbíjí, je přesně tím, co nás přivedlo do slepé uličky. Celý text pak vyznívá jen jako předvolební populismus, přesně jako na celostátní úrovni – ve vládě jsme seděli čtyři roky, ale za nic nemůžeme, protože jsme nebyli nejsilnější, proto nám dejte ještě víc hlasů. Nutno dodat, že na celostátní úrovni hnutí ANO tato strategie vyšla a voliči jí uvěřili. Dnes hnutí tento alibismus dotahuje k dokonalosti, když ministr dopravy po několika letech ministrování demonstrativně podepisuje petici na podporu výstavby obchvatu, o kterém jeho ministerstvo rozhoduje. Tak třeba i v Boskovicích budou jednou vládnoucí politici podepisovat petice za výstavbu haly. Těším se na to, dodávám ironicky.
Nápad Pavla Schwarzera na ustavení pracovní skupiny složené z politiků, sportovců a architektů je ale samozřejmě správný. Zbývá ovšem říct to podstatné: vedení města mělo s vědomím toho, jak brutální bylo zastavení stavby na Slovákově ulici, nejen skupinu ustavit, ale zejména deklarovat, že se závěru této pracovní skupiny podřídí. A převahu v ní mělo ponechat odborníkům a opozici, která je navíc zčásti tvořena cechovním uskupením sportovců Sportovci pro Boskovice. Tak by vypadalo skutečné politické vyvození odpovědnosti a skutečná snaha ne zvítězit, ale najít co nejlepší řešení.
Paralely se sportovní terminologií totiž mají svoje limity. Nebo spíš měly by je mít. Také z textu radního za ČSSD Milana Kolínského ve zpravodaji o měsíc dříve čiší snaha v debatě o sportovní hale především zvítězit. My ale nepotřebuje tolik politiky, kteří chtějí hlavně vítězit, potřebujeme politiky, kteří umějí najít a vyjednat dobrá řešení. A k tomu patří i ochota dělit se o moc.
Místo toho si vládnoucí koalice ponechala karty ve svých rukou a výsledkem je pokračování patu. Pokud nejbližší jednání zastupitelstva nepřinesou zásadní zvrat a posun vpřed, je navzdory všem studiím, prověřeným lokalitám, nápadům a návrhům pravděpodobné, že na konci volebního období nebudeme mít ve věci boskovické sportovní haly vlastně nic jistého v ruce. To je velmi špatná bilance a nezmírní ji ani nafukovací hala. I ta bude případně především symbolem zmaru a neschopnosti dohodnout se na opravdovém řešení.
Respektive možná budeme mít v ruce ještě další pozemky – tedy minimálně Dvořáčkův mlýn, kvůli jehož bourání však lze očekávat menší lidové bouře. Možná se do voleb dočkáme i dalšího, ještě nákladnějšího nákupu bývalého hotelu Velen, a stávající koalice se tak do dějin zapíše především jako koalice realitních makléřů. A to je velmi málo. Výsledný pat je totiž odpovědností celé vládnoucí koalice. A nikoliv pouze odpovědností, především je její ostudou. Vzhledem k rozložení zastupitelstva jsou případné výmluvy na opozici zcela neopodstatnělé.
Je totiž důležité si připomínat jednu věc – odpůrci haly na Slovákově nebyli odpůrci stavby sportovní haly v Boskovicích. Naopak je mezi nimi jistě mnoho těch, kteří od politiků, kteří stavbu zastavili, očekávali rychlé a dobré řešení, tedy jasnou cestu k nové hale. To ale nenastalo, a co hůř – vedení města ani nedokázalo vytvořit prostředí, ve kterém by se taková cesta mohla najít. Vedle zklamaných sportovců, kteří se těšili na halu na Slovákově, zde tak nyní máme i novou skupinu oprávněně zklamaných. Totiž těch, kteří chtěli halu jinde. Jak se zachovají ve volbách, pokud se skutečně hala stane opět jejich hlavním tématem? To uvidíme až na podzim.
