Na Štědrý den roku 1917 zemřel v Letovicích ve věku 54 let na zápal plic František Lipka, civilním povoláním lékárník, jinak však zanícený archeolog, etnograf a historik, zakládající člen muzejního spolku v Boskovicích. Nebude příliš velkou nadsázkou říci, že řada z nejvýznamnějších předmětů ze sbírky muzea prošla jeho rukama – ať už jde o archeologické nálezy, doklady místních řemesel či kresebnou a fotografickou dokumentaci památek.
František Lipka se narodil 3. srpna 1863 v rodině boskovického měšťana, zámečnického mistra Vincence Lipky a jeho manželky Františky, rozené Sychrové. Pokřtěn byl 5. srpna jako Franz Josef. Studoval na českém gymnáziu v Brně a poté absolvoval lékařskou praxi v Přešticích u Plzně, kde se seznámil s českobudějovickým biskupem Martinem Josefem Říhou, s kterým jej pojil zájem o historii. Následně Lipka vystudoval filozofickou fakultu v Praze, kde získal diplom magistra farmacie. Působil jako lékárník v Kutné Hoře, kde ve volném čase zkoumal zajímavé památky, zvony, listiny a náhrobky a působil též v místním archeologickém spolku Vocel, pojmenovaném po slavném místním rodákovi, zakladateli české archeologie Janu Erazímu Vocelovi. Dalšími působišti Františka Lipky byly lékárny ve Slaném, v Hranicích a v Přerově, poté se vrátil do rodných Boskovic, kde si zřídil drogerii „U Černého psa“. Později se s lékárnou přestěhoval do Letovic.
V roce 1892 se podílel na přípravě boskovické umělecké, národopisné a sběrací výstavy.
V roce 1905 byl František Lipka spolu s dalšími zájemci o místní historii u vzniku Muzejního spolku v Boskovicích. V počátcích muzea patřil Lipka k nejaktivnějším členům, zastával střídavě funkce kustoda a jednatele a ve spolupráci s dalším členem muzejního spolku a městským lékařem MUDr. Snětinou učinil řadu zajímavých objevů v regionu, například nález množství bronzových předmětů a keramických nádob v lokalitě Pod Lipníky severně od Boskovic při stavbě železniční dráhy, nebo několikaletý výzkum laténského hradiska ze Starého Hradiska u Protivanova. Zde se nalezlo a do sbírky muzea bylo uloženo tisíce předmětů ze železa, z bronzu, skla, keramiky a kamene, několik kusů z jantaru, několik zlatých a stříbrných keltských mincí, vedle toho plno keramiky a nesčetně zvířecích kostí. Předměty získané archeologickou činností Lipka sám konzervoval. Tyto nálezy dodnes patří k nejcennějším ze sbírky muzea.
V roce 1907 představil Lipka pravěké nálezy odborné veřejnosti na sjezdu Moravského archeologického klubu v Litovli a v roce 1908 s Karlem Snětinou získali zlatou medaili za prezentaci archeologických nálezů na sjezdu v Kroměříži. Po tomto úspěchu se další sjezd moravských archeologů uskutečnil přímo v Boskovicích.
Ve vzpomínce na Františka Lipku připomněl jeho přítel historku, jež prý tehdy „mocně rozčeřila maloměstskou klidnou hladinu veřejného mínění boskovického“. „Přijel jednou na inspekci do gymnasia vicepresident zemské školní rady moravské p. Houdek. Vše jej čekalo v ústavě v plné parádě, zejména sbor profesorský. On však odbyv rychle prohlídku školy a vyřídiv záležitosti nejnutnější omluvil se a vyhledal tehdy ještě veřejností nedoceněného archeologa Lipku. To bylo divení tehdy v Boskovicích. …tak vysoký hodnostář viděl už tehdy v lékárníkovi Lipkovi snaživého a velenadaného samouka-učence…“
K poznání historie Boskovic a obcí regionu přispěl František Lipka řadou článků v různých vlastivědných periodicích. Okrajově se věnoval také kastelologii – napsal rozsáhlejší stať věnovanou boskovickému hradu, takzvané baště a zámku, popsal dochované reálie a historii panských rodů, držitelů Boskovického panství. K poznání dalších středověkých opevněných areálů na Boskovicku přispěl stručným nástinem historie a popisem hrádků Rychvald, Lysice a Drnovické tvrze. Spolupracoval také s Augustem Sedláčkem, v jehož rozsáhlém díle Hrady, zámky a tvrze Království českého otiskl několik svých kreseb a fotografií. Věnoval se i sakrálním památkám a také jej zaujaly staré epigrafické památky, hlavně nápisy na náhrobcích a na zvonech. Ve snaze zachránit to nejcennější pečlivě přepisoval všechny nápisy, které našel, u nejzajímavějších kusů pořizoval i fotodokumentaci. Přepsal a odborně vyhodnotil nápisy na zámeckých a hradních branách v Boskovicích, Černé Hoře, v Moravské Třebové, Jaroměřicích, v Kunštátě, Rájci a v Blansku. Podrobněji se věnoval popisu náhrobků významných šlechtických rodů. Kromě Morkovských publikoval například i náhrobky Konických ze Švábenic, rodu Pernštejnů v kostele v Doubravníku a popsal i další umělecky nebo historicky cenné náhrobky z boskovického okolí. Nápisy na zvonech Lipka uveřejnil v několika článcích věnovaných kostelům a jejich inventářům; velmi cenná je jeho studie Soupis zvonů na Boskovsku, už proto, že velká část zvonů byla nenávratně zničena za první světové války. Celkem popsal na sto padesát zvonů.
Při svých archeologických výzkumech Lipka onemocněl zápalem plic, z kterého se později rozvinulo chronické onemocnění plic. Na Štědrý den roku 1917 své nemoci podlehl.
František Lipka věnoval muzeu svou soukromou sbírku knih a starožitností, je také autorem řady kreseb a fotografií zachycujících Boskovice a region na konci 19. a začátku 20. století; množství kreseb a fotografií bylo publikováno v rámci svazků Moravské vlastivědy. V posledních letech se sbírka muzea rozšířila o několik dalších fotografií a kreseb z pozůstalosti Františka Lipky dary od jeho dědiců. Jsou to nedocenitelné dokumenty doby.
Na závěr si dovolím být poněkud osobnější – s léty práce se sbírkou vzrůstá můj respekt k práci našich předchůdců muzejních pracovníků, zejména k práci zakladatelské generace. Čeho dosáhli ve volném čase, kdy každý z nich měl vedle muzejní práce především své civilní zaměstnání, rozhodně ne nenáročné, a se skromnými prostředky, zaslouží obdiv. Se záviděníhodným zápalem a nezištně pracovali na tom, aby pro příští generace uchovali památku na díla lidských rukou z dob minulých, s ideou – jak uvedli v zakládací listině muzejního spolku – „bychom všemu obyvatelstvu umožnili znalost historie naší“.
