Až budete procházet boskovickou židovskou čtvrtí, nezapomeňte se zastavit na Plačkově ulici u domu číslo 6, neboť právě zde si mohou milovníci regionálních dějin a historických památek přijít na své. Dům je totiž zajímavý hned z několika důvodů.
Patří k těm několika v Boskovicích, kde je zachován pozůstatek mezuzy – typického a kdysi povinného označování židovských příbytků. Jedná se o malou schránku, která je umístěna na veřejích venkovních dveří (samotné hebrejské slovo mezuza znamená veřeje) a do níž se vkládala ručně psaná modlitba na pergamenu. Jedná se o výňatek z Páté knihy Mojžíšovy (Deutoronomium) a modlitba se nazývá Šema Jisra'el – Slyš, Izraeli. Kdykoliv zbožní Židé opouštěli svůj dům, anebo naopak se vraceli domů, vždy se dvěma prsty pravé ruky mezuzy dotkli a prsty políbili. Dávali tak najevo svou příslušnost k víře svých předků, k judaismu. Po válce židovská čtvrť osiřela, původní židovští obyvatelé se vrátili jen v nepatrném počtu. Tehdy se začali do opuštěných domů stěhovat obyvatelé noví, židovských zvyklostí neznalí, kteří mezuzy z veřejí svých domů vytrhávali a ničili. A tak je pro nás každá takováto uchráněná památka věcí vzácnou a historicky cennou.
Na domě číslo 6 na Plačkově ulici je rovněž zachována tabule s hebrejským nápisem, jehož český překlad zní: „Bílé na černém, na památku zničení“, dále je zde uveden letopočet psaný arabskými číslicemi – rok 1832, tehdy dům vyhořel a byl majiteli znovu vystavěn. Další číslice na tabuli jsou uvedeny v římské podobě a uvádějí tehdejší číslo domu – 81. Dům byl po požáru vybudován v empírové podobě, na fasádě můžeme vidět typické empírové návojové římsy s volutovými konzolami, empírová je dochovaná mřížka v nadpraží světlíku vchodových dveří. Zajímavostí jsou pruské klenby v přízemí, schodiště vedoucí do prvního patra, dochované hluboké klenuté sklepy. Vnitřní dispozice domu byla bohužel narušena přestavbami po roce 1980.
Prvním známým majitelem domu byl roku 1788 David Barcheles, poté jeho potomci. Roku 1823 vlastnil dům Abraham Brand, dům byl tehdy jen přízemní, jako patrový byl vystavěn po požáru roku 1832. Dalším známým majitelem byl v polovině 19. století bohatý podnikatel Nathan Löw.
Posledním židovským majitelem domu byl Alfréd Zwicker, obchodník textilem (narozen 5. května 1881 v Boskovicích), který zde žil se svojí ženou Fanny (narozena jako Ländlerová 31. ledna 1885 v Přibyslavicích) a svými dětmi Gertrudou (narozena 30. prosince 1914 v Boskovicích) a Ernstem (narozen 1. června 1916 v Boskovicích). Všichni byli odvlečeni transportem Ac z Brna do Terezína, posléze do Sobiboru. Nikdo z rodiny nepřežil. Dům v době války jako židovský majetek dostal do správy takzvaný Treuhänder (německý správce), v roce 1945 pak přešel do vlastnictví Vystěhovaleckého fondu pro Čechy a Moravu. V srpnu roku 1948 nabyla vlastnictví jedné poloviny domu po zemřelé Fanny Zwickerové její neteř Alice Ländlerová, provdaná Mazalová, od ní si tuto část domu odkoupilo město Boskovice a stalo se tak jediným vlastníkem celého domu. Později bylo v přízemí zřízeno malé židovské muzeum, které bylo v roce 2002 přestěhováno do renovované synagogy maior. Přízemí domu bylo dále využíváno ke klubovým činnostem, v prvním patře žila rodina Krajíčkova, která celý dům posléze zakoupila.
Od roku 2008 dům vlastní Miloš Pachl, stavební inženýr původem z Litomyšle, který se v Boskovicích projevil jako podnikavý člověk s velkým zájmem o historii a zejména pak o architektonické památky. Jedním z jeho nápadů bylo zřízení stálé výstavky fotografií ze „starých Židů“, a to právě v domě na Plačkově ulici. Pro realizaci svého snu musel vyvinout nemalé úsilí, na jehož konci stálo vytvoření kolekce více než 60 černobílých fotografií bývalého boskovického ghetta, které ukazují jednak stavební objekty, jednak z menší části i lidi, kteří zde žili. Fotografie získal Miloš Pachl dílem vlastní sběratelskou činností, dílem od občanů města Boskovice i od obyvatelů židovské čtvrti či jejich potomků, podstatnou část souboru tvoří pak fotografie ze sbírek Muzea Boskovicka, z archivu fotoateliéru Drápal či soukromé sbírky Jaroslava Bránského. Miloš Pachl poté získané fotografie vlastnoručně upevnil na smaltové destičky (náhodná „kořist“ z kovošrotu pana Henzla) a vznikla tak působivá stálá expozice v autentickém prostředí, která návštěvníkům dokáže evokovat dobu ne tak dávnou: fotografie vznikaly v průběhu 30. až 60. let 20. století a velmi dobře dokumentují tehdejší neradostný stav boskovické židovské čtvrti. Autory fotografií se nepodařilo vždy identifikovat, dokonce určit některé fotografované objekty či dobu pořízení snímků bylo leckdy velmi obtížné.
Za všechny fotografy je zapotřebí zmínit alespoň dva, jejichž snímky jsou zastoupeny nejpočetněji. Tím prvním byl letovický rodák Miroslav Dukát (narozen 29. října 1891), významný regionální badatel a sběratel, který se ve své různorodé činnosti soustřeďoval rovněž na fotografování architektonických objektů. Naproti tomu druhý známý fotograf Ignác Färber (narozen 10. června 1903) zachycoval hlavně lidi a jejich život v prostředí židovské čtvrti od 30. let až po poválečná léta. Ignác byl výraznou extrovertní osobností, v povědomí některých starších obyvatel Boskovic zůstává zachován nejen jako vášnivý fotograf-amatér, ale také jako majitel vetešnictví „U Ferbla“ (alespoň já si ho takhle z dob svého raného dětství pamatuji), které provozoval na nároží Masarykova náměstí, tehdy to ovšem bylo Náměstí Obránců míru. Osud jeho rodiny, zejména pak syna Leopolda, byl tak zajímavý a barvitý, že se hned v dalším pokračování našeho putování židovskou historií Boskovic k Färberům vrátím.
Zpět však do Minigalerie Zwicker. Slavnostně byla zpřístupněna dne 19. května 2012, kdy její otevření svým odborným výkladem doprovodil člověk skutečně nejpovolanější – rodák a pamětník z židovské čtvrti, historik a badatel Jaroslav Bránský, který posléze ve své knize Židé z Boskovic této galerii věnoval celou jednu kapitolu. Galerie byla tedy uvedena do života a od prvopočátku ji provází další aktivita Miloše Pachla, a to aktivita čistě charitativního rázu. V chodbě přízemí domu Plačkova 6 se kromě zmiňované stálé fotografické výstavky nachází také „almužní sloupek“, pokladnička, kam mohou návštěvníci vkládat své dobrovolné finanční příspěvky. Ty jsou pak používány na podporu Dětského domova v Hodoníně u Kunštátu a Dětského stacionáře Emanuel v Boskovicích. Zbývá dodat, že originální pokladničku vlastnoručně zhotovil Miloš Pachl z kamenného kvádru, který snad v minulosti sloužil jako podstavec pro nějakou sochu, a který náhodně objevil v Janově u Litomyšle.
Minigalerie Zwicker je ve všední dny přístupna v souladu s pracovní dobou kadeřnického a kosmetického salónu Framesi, který zde má svou provozovnu, jinak je návštěva této expozice součástí komentovaných prohlídek boskovické židovské čtvrti, které pro zájemce zajišťuje Městské informační středisko Boskovice.
Rozloučím se dnes s vámi, milí čtenáři Ohlasů, připomínkou televizního cyklu České televize, který se jmenuje Hádanky domů života, a jehož náplní je mapování zejména židovských hřbitovů, ale i jiných židovských památek v rámci naší republiky. V loňském roce televizní štáb zavítal i do Boskovic, natočený pořad byl pak ve své premiéře uveden dne 10. září 2017, posléze i v několika reprízách. Moderátorem celého cyklu je z populární herec Petr Vacek, průvodcem v Boskovicích mu byl Jaroslav Achab Haidler, rovněž herec a známý hebraista. Své poslední mediální vystoupení zde měl Jaroslav Bránský, uvedení pořadu v televizi se žel již nedožil.
Nemalá část natáčení byla věnována právě Minigalerii Zwicker, o které pohovořil její majitel Miloš Pachl. Pokud jste vysílání boskovických Hádanek domů života propásli, nevadí, můžete si je snadno pustit na internetu a při jejich sledování si znovu potvrdit nepopiratelný „genius loci“ města Boskovice, v tomto případě jeho židovské části, s jejím úžasným a zcela jedinečným kouzlem zašlých časů, které si lze tak dobře oživit právě v Minigalerii Zwicker na Plačkově ulici v Boskovicích.
