Konec hudebního klubu Sklepy představuje pro boskovickou kulturní scénu velmi podstatnou ztrátu. Neformální místo pro živé koncerty, zázemí pro studentský filmový klub a také živelné prostředí pro přirozený kulturní kvas – to vše bere nenahraditelně za své. Tedy pokud se nenajde někdo, kdo štafetu převezme. Pokud se najde, měl by se dočkat také podpory města.
Udržet klub ve městě velikosti Boskovic je záměr mírně řečeno obtížný. V dnešní době možná ještě o něco obtížnější než v časech, kdy Sklepy zažívaly svou největší slávu. Provozovatelů už by se za těch pár desetiletí napočítalo hodně, každý z nich si jistě zažil spoustu strastí a nejistoty, proto jim všem patří společně s poslední bojovnicí Lenkou Pětovou poděkování a respekt.
V období, kdy byly Sklepy sedm let uzavřené, se vedle vstupních dveří skvěl nápis: Thanks za to, že sem tady vyrost’!!! Tenhle výkřik by se dal vztáhnout na vlastně už nejednu kulturní generaci. Není málo těch, kteří dnes buď zastávají nejrůznější funkce v oficiálním kulturním prostředí, nebo se kultuře dál naplno věnují amatérsky, a jejich kulturní background se rodil právě tady. Tuhle hodnotu je třeba zachovat, pokud má město dál kulturně žít. Kultura potřebuje vyrůstat živelně a k tomu potřebuje i patřičné prostředí. Po partách mladých muzikantů, kteří experimentují a hledají nové způsoby sebevyjádření, nemůžeme chtít, aby pořádali odpolední koncerty v zámeckém skleníku. Mainstreamovou kulturu musí někdo stínovat, to platí v každé době, pokud se nemá zalknout sádlem, jak říká profesor Martin C. Putna.
Nonkonformní prostředí, neformální struktura a jistá míra generačního vzdoru k tomu bezesporu patří. To však neznamená, že by si význam klubového dění neměla uvědomovat i oficiální kulturní a politická reprezentace města. A že by se nemohla na kulturním provozu klubové scény podílet.
To, že Sklepy dodnes fungují jako čistý podnikatelský subjekt bez jakékoliv subvence, je z jistého úhlu pohledu anomálie, z jiného hrdinství, z dalšího šílenství a ještě z jiného závažná chyba. Samozřejmě je možné poukázat na to, že Sklepy si mohly jako každý jiný pořadatel kulturních akcí požádat o podporu v rámci městského grantového systému. Ano, mohly. Otázka ovšem je, jestli si někdo, kdo systematicky připravuje každoměsíční kulturní program, nezaslouží také systematičtější podporu, než je odkaz na grantový systém. Boskovice mají v rozpočtu běžné neinvestiční výdaje na kulturu přibližně 10 milionů korun. Pár desítek tisíc korun, které by zde pomohly udržet klub s kulturním významem Sklepů, by byla v rámci tohoto celku takřka zanedbatelná částka. Další otázka zní, jestli by vzhledem k situaci nebylo vhodné, aby boskovická reprezentace nečekala, jestli si Sklepy o něco náhodou nepožádají, ale sama se neměla snažit v krizové chvíli zasáhnout, debatu iniciovat a řešení, které by umožnilo další a nejlépe alespoň trochu méně nejistý provoz klubu, za své strany aktivně hledat. Já si myslím, že ano.
Úlohou politiky není jen vykonávat formální úkony, ale také vytvářet dialog, debatovat s lidmi, hledat řešení pro nejrůznější problémy a vytvářet atmosféru sounáležitosti. K setkávání s úspěšnými sportovci či umělci politiky taky žádné ustanovení nenutí, snad jen vnitřní potřeba se s nimi vyfotit a zajistit si publicitu. Přesto je dobře, že se s nimi setkávají, mluví s nimi a získávají přímý vhled do problematiky, ve které působí.
Ještě víc namístě by bylo setkávat se i ve chvílích ne tak vítězných, ale ve chvílích krize a nejistoty, jakou dnes prožívají Sklepy. A hledat řešení, přestože bariéra mezi oběma prostředími je z obou stran jistě značná.
Dobrým příkladem toho, že má smysl tuto bariéru překonávat, je festival Boskovice, s původními Sklepy ostatně bytostně spjatý. Bez schopnosti spolupracovat mezi dosti rozdílnými partnery na straně města a na straně pořadatelů by Boskovice těžko měly dodnes festival, který patří celorepublikově k nejvýznamnějším kulturním akcím svého druhu.
S divadlem NABOSO jsme v posledních letech účinkovali na několika komornějších a méně formálních kulturních scénách různě po republice, často právě v menších městech. Přímá podpora podobných klubů ze strany radnic není nijak výjimečná, pokud města kluby rovnou neprovozují.
Ideální variantou v těchto případech bývá třeba alespoň to, že klub funguje v městských prostorách za symbolické nájemné. To v Boskovicích nevypadá jako reálné, hledat pro hudební klub jiný prostor se jeví jako zbytečné a vzhledem k tradici Sklepů i nešťastné. Budoucí osud Panského dvora, jakožto významné památky v srdci města s nepominutelnou tradicí kulturního využití, je ovšem jiný příběh a angažmá radnice v tomto osudu námět na jiné zamyšlení.
