Rozhovor s Michalem Knödlem, novým předsedou boskovické KDU-ČSL. Do čela strany byl zvolen začátkem roku poté, co se funkce vzdala senátorka Jaromíra Vítková. Michal Knödl vystudoval ekonomii na Masarykově univerzitě, aktivně se věnuje fotbalu a také muzice. Pracuje ve firmě zabývající se polygrafií.
Obecně se říká, že politika mladé lidi moc netáhne, ale v Boskovicích máme po šéfovi ANO Lukáši Holíkovi dalšího mladého stranického předsedu. Michale, jaká byla tvoje cesta do politiky?
Určitě jsem si nemyslel, že to půjde tak rychle a ve 32 letech se stanu předsedou místní organizace. Ale politika mě zajímala vždycky, na vysoké škole jsem chvíli přemýšlel, že bych šel jako druhý obor studovat politologii. K tomu nakonec nedošlo, ale zajímal jsem se o to, vždycky jsem politickou situaci sledoval, i tady v Boskovicích.
V roce 2012 jsem po kamarádovi z fotbalu převzal post předsedy dozorčí rady ve Službách. Byl to nominant KDU-ČSL. On měl hodně práce a rodinu, sháněl někoho za sebe a já jsem si po nějakém rozmýšlení řekl, že to vezmu. V té době jsem nebyl členem strany, ale po dvou letech mně paní Vítková nabídla, jestli nechci vstoupit do KDU. Přijal jsem to, byl jsem od počátku svých voličských let volič KDU, na celostátní úrovni i v Boskovicích. Takže vstoupit do strany pro mě byla logická volba.
V čem ta logika spočívá? V čem je ti tato strana blízká?
Obecně jsem konzervativní člověk. A jsem i křesťan, odmala chodím pravidelně do kostela; nikdo mě k tomu nikdy netáhl, našel jsem si k tomu cestu někdy ve dvanácti letech sám. Vydrželo mi to do teď. Takže to souvisí i s tím, že mám vztah ke křesťanství. Na politické scéně mi byla vždycky bližší pravice. Proto je KDU-ČSL logické vyústění, tradiční konzervativní strana, založená na křesťanských principech. Volil jsem ji historicky a tím, že jsem za ni byl i v dozorčí radě, vyústilo to v to, že jsem do ní vstoupil. To bylo v roce 2014. Pak jsem kandidoval v komunálních volbách v roce 2016 ze šestého místa, do zastupitelstva jsem se nedostal, ale vzal jsem za stranu post ve finančním výboru.
A teď jsi dostal nabídku stát se v Boskovicích předsedou?
Vyvinulo se to tak. Asi byla ve straně spokojenost s tím, jak funguje dozorčí rada, věřím, že tam máme opravdu dobré reference a i rada je spokojená, jak to funguje. Paní Vítková stala senátorkou, deklarovala dopředu, že by tento post chtěla dělat na sto procent. Takže jsme se ve straně domluvili, že místostarostku převezme paní Hamalová, a bavili jsme se o tom, kdo by měl být předsedou. Padl návrh, že bych to mohl být já. Zase asi po týdenním rozmýšlení jsem se rozhodl to vzít.
Nebylo to automatické? Musel ses rozmýšlet?
Určitě jsem neřekl hned, že do toho stoprocentně jdu. Člověk má samozřejmě práci, koníčky, takže času není úplně nazbyt. Nabídku jsem nejdřív dostal od paní Vítkové, takže když jsem cítil její podporu a podporu výboru, řekl jsem si, že to vezmu. Mám rád výzvy, takže zkusíme, co to přinese.
Mluvíš o tom, jak se ve straně domlouváte, a působí to docela harmonicky. Cítíš to ale zároveň i jako nějakou generační obměnu? Je ve straně víc mladších lidí?
Určitě. Zároveň se mnou nastoupil do KDU Tomáš Pléha, který je dnes i zastupitel, o rok později přišel další můj vrstevník (ten, po kterém jsem bral post v dozorčí radě Služeb), teď přišla další mladá slečna z Bačova. Cítím, že i snaha paní Vítkové byla vzít někoho mladšího, kdo má opravdový zájem a nebere to tak, že zkusí zastupitelstvo, a když to nevyjde, tak všeho nechá. Já jsem pro stranu něco dělal ještě předtím, než jsem se stal členem. A snažil jsem se to dělat dobře. Tím jsem si možná trochu získal důvěru. Ale cítím, že je zde snaha to generačně obměnit. Členská základna samozřejmě stárne, průměrný věk odhaduji někde kolem padesáti let, my mladší jsme pořád v menšině a je potřeba s tím něco dělat.
A máte vy mladí chuť dělat v něčem politiku jinak?
Určitě ano, ale to asi ukáže až čas. Nechtěl bych teď říkat, že to bude, nebo nebude jiné. Pro mě je výhoda právě v tom, že ta změna je harmonická. Není to tak, že by se někdo s někým dohadoval nebo se utrhlo nějaké křídlo a někdo řekl, že to teď celé změníme. KDU v Boskovicích funguje docela dobře, má dobré volební výsledky.
A dost stabilní. V posledních třech volbách vždy čtyři mandáty v zastupitelstvu.
Právě. To je přesně ono, za tím je kvalitní práce. Myslím si, že jsme strana slušných a pracovitých lidí.
Zároveň se nabízí otázka, jestli máte svoje jisté, nebo se musíte snažit, abyste tyto výsledky udrželi.
To byla jedna z věcí, nad kterou jsem moc přemýšlel. Na jednu stranu je to hezké a jednoduché – převzít předsednictví ve straně, která funguje, má stabilní výsledky a tak dál. Paní Vítková je známá osobnost, teď se jí podařilo vstoupit do Senátu, pro město udělala hodně práce.
Ale asi už nebude jedničkou příští kandidátky a adeptkou na místostarostku. To je zásadní změna, která může být pro voliče důležitá.
To je právě ono. Jsem sám zvědav, jak se nám a i konkrétně mně podaří to teď přenést na voliče a jakou to bude mít odezvu. Já třeba určitě nejsem tak známá osoba, určitě mě nezná tolik lidí jako paní Vítkovou nebo paní Hamalovou. Na tom je potřeba zapracovat.
Jak zapracovat? Co bys chtěl ty osobně do politiky vnést?
Doufám, že právě mladistvé nadšení. A cítím jako svou devízu, že ve vztazích v politice nemám s nikým žádný škraloup. Nic, co bychom si s někým udělali nebo neudělali. Jsem schopný si s kýmkoliv sednout ke stolu a o čemkoliv jednat. To si myslím, že je dobře, že nemám žádné šrámy z minulosti. Taky se pohybuju mezi mladými lidmi a můžu od nich slyšel zase trochu jiné potřeby.
Tím, že paní Vítková byla na postu už čtvrté volební období, vyprofilovala se i celá strana poměrně jasně na určitých tématech jako životní prostředí, neziskové organizace, památková zóna. Chtěl bys ty přinést i jiná témata?
Konkrétně životní prostředí třeba není můj obor. To, co jsi vyjmenoval, není to, co jsem studoval a o co se zajímám. Vidím jako dobré, že k nám vstoupil třeba Tomáš Pléha, který se zabývá kulturou a to prostředí zná. Já jsem možná zase trochu víc přes sport, ale trochu i přes kulturu. Takže doufám, že ano, že by to mohlo znamenat i to, že obsáhneme víc témat. Paní Hamalová určitě zůstane, paní Vítková je spolu s ní taky nadále místopředsedkyní. Neodchází z místní politiky. Já doufám, že jim zůstanou dosavadní témata a my budeme mít sílu zase v jiných tématech.
Jaké jsou tvé osobní ambice? Chtěl bys být profesionální politik? Počítáte s tím, že stranu povede do voleb paní Hamalová, nebo se o tom ještě nebavíte? Do voleb jsou necelé dva roky, jste už tak daleko?
Tak daleko ne, změna ve straně proběhla na začátku ledna. Já osobně se snažím všechno, co dělám, dělat postupně a po krůčcích. Určitě to není tak, že bych teď řekl, že chci být první na kandidátce a stát se místostarostou. Takhle to nemám. Pro mě osobně by byl teď úspěch dostat se do zastupitelstva. To bych určitě chtěl, protože v minulých volbách to nevyšlo. To je pro mě logický další krok, pak už záleží, jaký budeme mít mandát. Ale rozhodně teď nechci prohlašovat, že neberu nic jiného než místostarostu. Uvidíme, jak se ve straně domluvíme na lídrovi kandidátky. Mezi prvními třemi bych chtěl být určitě.
To se u předsedy asi předpokládá.
Nějak takto by to mělo být. Cíl bude dostat se do zastupitelstva. Pak uvidíme, jak se to vyvine.
Na začátku jsi říkal, že tíhneš k pravicové konzervativní politice. V Boskovicích KDU ale přešla z pravicové koalice do koalice s ČSSD. Jak tohle vnímáš? Jako středová strana samozřejmě máte koaliční potenciál doleva i doprava, ale pro tebe je tedy bližší domlouvat se s pravicí?
Pro mě osobně z toho levo–pravého pohledu asi ano. Na druhou stranu jsem přemýšlel o tom, jestli to striktní rozdělení na levici a pravici tak úplně platí i na komunální úrovni. Témata na městské úrovni jsou trošku jiná, než jestli budeme zvyšovat daně a přidávat důchodcům.
Takže aktuální koalice s ČSSD se ti nepříčí.
Určitě se mi nepříčí, je zde spousta společných témat. Tím, že chodím na finanční výbor, dostávají se ke mně materiály, aktuální témata v hlavě mám a nebyl bych teď schopen o ničem říct, že je to podle mě špatně a že se dělají nějaká špatná rozhodnutí.
Taky asi trochu sleduješ zastupitelstvo, jaký je tvůj obecný dojem z toho, jak v Boskovicích dnes politika funguje? Evidentně to není něco, co by tě odrazovalo, aby ses tím zabýval.
Líbí se mi právě to, co jsme zmínili na začátku, že to mládne i v ostatních stranách. Lukáš Holík, Petr Malach – to jsou vrstevníci. Osobně bych se na spolupráci s nimi těšil. Zároveň nemám problém se na dozorčí radě na finančním výbor bavit s kýmkoliv. V klidu a věcně. Nemám s nikým osobní problém. Přiznám se, že na zastupitelstvo nechodím.
Často to vypadá, že vztahy jsou na místní politické scéně hodně napjaté.
Možná je to tím, že ti lidé, kteří jsou v politice deset patnáct let, už toho hodně prožili, už byli v nějaké koalici, pak v jiné, pak v opozici. Já tyhle historické problémy ani úplně neznám a osobně je s nikým nemám. Možná i proto jsem trochu větší optimista a věřím, že vztahy jdou nastavit lépe. Možná za deset let řeknu, že je to hrozné a nejde to, ale teď z toho takový pocit nemám. Konkrétně na finančním výboru jsou lidé z koalice i z opozice a diskuse mi přijde věcná. Možná je moje chyba, že se nedostanu na jednání zastupitelstva, ale z toho, co vidím, nemám rozhodně tak špatný pocit, abych si řekl, že do toho nechci nikdy nastoupit.
Řekl jsi, že máš blízko ke sportu. Tahle tématika zde byla hodně diskutovaná, možná dokonce rozhodla minulé volby. Zrovna lidovcům je vyčítaná změna názoru na stavbu haly. Jak se vyvíjel tvůj názor na stavbu na Slovákově? Nechci se úplně ptát, jak jsi hlasoval v referendu.
To právě klidně řeknu. Možná to bude vypadat, že to zpětně přizpůsobuji vývoji, ale u mě to bylo opravdu tak, že jsem šel k referendu, přemlouval jsem i rodinu: pojďme hlasovat, ať je hala na Slovákově.
Takže jsi byl pro.
Byl jsem jednoznačně pro. Ale když jsem viděl, co všechno se potom odehrávalo, tak jsem si v určitý okamžik řekl, že je potřeba toho nechat, protože to nemá cenu. Byla mi jasné, že by se vždycky našel nějaký soused, který by si obrazně řečeno lehal pod bagr, zase by vznikla další iniciativa. A kdyby soud řekl, že se bude stavět, našla by se jiná iniciativa. Přišlo mi, že by to byl běh na dlouhou trať a těch problémů už tam bylo příliš mnoho. U mě konkrétně proto převládl názor, že nemá cenu do toho jít dál a jdeme hledat jinou variantu. Už přesně nevím, jak probíhala jednání a jaký byl vývoj v KDU, ale u mě to ve výsledku koresponduje – k referendu jsem šel hlasovat pro halu. Argumenty, že tam bude hodně aut a podobně, mně nevadily, přestože rodiče bydlí na Bílkově. Byl jsem zkrátka pro. Přišlo mi, že se to tam dá udělat. Ale těch problémů, které pak nastaly, bylo moc, hlavně těch sousedských dohadů a překážek. Myslím, že by se tam nezačalo znovu stavět ani za pět let.
A nejsi jako sportovec dnes zklamaný, že se nenašla rychlejší a funkční náhradní varianta?
Jako sportovec bych si určitě dovedl představit, že hala už mohla stát. Mluví se o tom tady dlouho. Vidíme ale, že problémů je s tím hodně. I když už se začalo kopat, našlo se x dalších problémů, proč to nejde. Ale nejde to odkládat do nekonečna. Teď mi diskuse a studie v Červené zahradě přijdou logické a zajímavé. Samozřejmě jsou drahé, uvidíme, jak se to vyvine. Ta varianta je ale podle mě pro Boskovice optimální – spojit to všechno dole v Červené zahradě. Teď jde o to, aby to netrvalo dalších patnáct let, protože hala v Boskovicích opravdu chybí.
Projekt Centra polytechnického vzdělávání v jámě po stavbě haly se ti líbí?
V každém případě si myslím, že je hlavně potřeba tam začít něco dělat, aby to tam nezůstalo takto. Je to docela škaredý pohled. Osobně zatím nemám děti, takže se na to nedívám z pohledu rodiče, ale myslím, že na toto místo je to zajímavý projekt. Četl jsem rozhovor s panem ředitelem, jak on se na to dívá, nedokážu posoudit, jaké je ve škole vybavení na dílny a zahrádkaření, ale toto si myslím, že je smysluplný projekt a ke škole se hodí.
Nepřipadá ti moc drahý?
Těch věcí, které by tam podle projektu měly být, je docela dost. Není to tak, že tam někdo postaví čtyři zdi a bude to stát sedmdesát milionů. Se vším, co je okolo, včetně parkoviště, klidové zóny a dalších věcí okolo, co jsem viděl v projektu, mi to přijde odpovídající.
Tím se dostáváme k tomu, že jsi ekonom. Jak ses díval na rozhodnutí vedení města utratit naspořené úspory? To možná je jeden z rozdílů mezi bývalou a současnou radnicí, pan starosta Dohnálek říkal, že má rád, když jsou nějaké peníze naspořené v šuplíčku. Tahle koalice se rozhodla je utratit, navíc je nepoužila na nějakou významnější investici, ale rozptýlila je v rozpočtu.
Můj ekonomický pohled je ten, že v dobách růstu a prosperity by se mělo myslet i na horší časy.
A my jsme teď udělali pravý opak.
Nevím, jestli úplně pravý opak, neznám přesná aktuální čísla. Ale jako ekonom si myslím, že v dobách, kdy se daří, je potřeba aspoň něco na horší časy odložit. Myslím, že se to tak běžně dělá i v rodinách. Rozpočet v Boskovicích je ale schodkový.
Rozhodlo se, že se utratí 65 milionů a půjdeme prakticky na nulu.
Ano. Z pohledu ekonoma určitě souhlasím, že něco z toho by bylo lepší schovat na horší časy. Samozřejmě nikdo neví, kdy přijdou, křivka hospodářského vývoje je ale taková, že nějaký pokles zase určitě nastane.
Velké a taky trochu ekonomické téma v Boskovicích je nemocnice. Snažíš se v tom nějak zorientovat?
Přiznám se, že k tomu nedokážu moc říct. Je to složité téma a nemám v tom takový přehled. Zatím to pro mě není téma. Do nemocnice naštěstí zatím moc nechodím, i tak vidím, že se tam něco renovuje a opravuje. Z okolí mám dojem, že lidé hodnotí nemocnici spíš pozitivně, co se týče kvality služeb. O ekonomice aktuálně přehled nemám.
V souvislosti s investičními akcemi se v Boskovicích hovoří taky o přístupu k architektuře, k urbanismu. Mluví se o zřízení funkce městského architekta. Jsi zastánce toho, že by měla radnice víc komunikovat s odbornou veřejností a snažit se dosavadní způsob změnit?
Komunikovat s odbornou veřejností určitě ano. To je prospěšné ve všech oblastech, čím víc názorů, tím je výsledek lepší. Jestli město potřebuje město svého architekta úplně nevím, je to trend, jiný architekt zase řekne, že to, co vymyslel, je špatně a udělal by to jinak.
Ale městský architekt je spíš moderátor, ne že by ty stavby přímo navrhoval, spíš hlídá kvalitu toho procesu, ve kterém vznikají. Organizuje třeba soutěže, ale sám se jich neúčastní, aby nedocházelo ke střetu zájmů.
Ano, ano.
Říkal jsi, že se pohybuješ mezi mladými lidmi. Jakou od nich máš odezvu na boskovickou politiku? Setkáváš se spíš s pozitivními ohlasy, nebo s nespokojenými občany?
Ono záleží na tom, o jaké téma jde. Zrovna hala byla téma, které řešily celé Boskovice a vznikly dva tábory: zastánci haly na Slovákově a ti, kteří ji chtěli jinde. Možná byla ještě třetí skupinka, která halu nechtěla vůbec. Asi záleží na tom, na jaké téma se bavíme, ale obecně si troufám říct, že moje okolí – třeba fotbalisti nebo kamarádi z kapely – na Boskovice a na komunální dění určitě nemají extrémně negativní pohled. Nějaké problémy jsou, ale aspoň z mého pohledu to pozitivní převládá.
Nemáš pocit, že se pohybuješ mezi nespokojenými občany.
V Boskovicích ne. Podle mě se tady žije dobře. Jsou věci, které tady chybí, o těch se teď diskutuje a doufejme, že to nebude trvat dalších patnáct let, než postavíme halu a vyřeší se knihovna. Pro mě je také dobrý krok, že se teď převzala sokolovna, další prostor pro kulturu – dá se tam vymyslet spousta věcí, které tady chybí. Určitě to není tak, že by mi někdo z kamarádů říkal, že jsem blázen a nemám se do politiky hnát.
Cítil jsi podporu svého okolí, aby ses dál angažoval?
Ano.
Nikdo od tebe nedával ruce pryč, protože jsi vkročil do politiky?
To zatím vůbec. Můžu si troufale myslet, že ti, co mě znají, ví, že když už něco dělám, tak se to snažím dělat pořádně a hlavně pořád slušně a férově. Uvidíme, co to přinese dál.
