V dnešní Traplově ulici, která se dříve jmenovala Školní, stával do 50. let minulého století řadový jednopatrový dům, jehož součástí byla synagoga minor a bylo zde také sídlo židovského školství. Židovské děti zde navštěvovaly školu cheder, kde se v hebrejštině učily zejména základům tóry a judaismu, mladým talentovaným mužům pak byla určena ješiva, náboženská škola, zaměřená na náročné studium talmudu. Proslulost boskovické ješivy byla značná, z mnoha významných mužů, kteří zde studovali či vyučovali, je za nejvýznamnějšího považován učenec a autor náboženských spisů, jehož celé jméno zní Samuel ben Nathan Kell ha-levi.
Od jeho smrti uplynulo letos 210 let, je pochován na čestném místě takzvaného rabínského okrsku na boskovickém židovském hřbitově a jeho hrob je poutním místem mnoha Židů ze zahraničí, v drtivé většině se jedná o příslušníky ortodoxní komunity z New Yorku. O Samuelově životě a díle psal ve své knize Die Geschichte der Chewra Kadischa poslední boskovický rabín Isidor Reich, jsou zde však určité mezery a nepřesnosti, které před časem doplnil a opravil Jaroslav Bránský ve své knize Židé z Boskovic.
Samuel se narodil v Kolíně (zdroje uvádějí rok narození 1720, 1724 či 1725) jako patrně jediný syn zbožného kupce Nathana a jeho ženy Bely. Údajně již jako malý chlapec udivoval svými znalostmi náboženských spisů a touha po dalším vzdělávání jej ve velmi mladém věku přivedla do Boskovic, neboť byl zlákán slávou místní ješivy. Byla to doba velkého společenského kvasu, Evropou se šíří moderní myšlenky osvícenství, kdy proti barokní religiozitě se staví lidský rozum a logika. Svou podobu získává osvícenství i v části židovského společenství, toto hnutí se nazývá haskala. A nutno podotknout, že ortodoxní židovské kruhy považovaly tyto proudy za ohrožování tradičních hodnot a tradic a striktně je odmítaly. Tak tomu bylo v židovské obci v Boskovicích, představovala pevnou hráz proti osvícenství a místní rabinát byl vždy obsazován koryfeji talmudu. Připomeňme si výrok slavného židovského učence Chatama Sofera (v letech 1783 a 1784 studoval v boskovické ješivě): „Chadaš asur min ha tora“ – každá novota mimo tóru je zakázána. Podle tradice prý také řekl, že na celé Moravě pouze židovské obci v Boskovicích nelze po náboženské stránce nic vytknout.
Vraťme se však zpět k Samuelovi. V Boskovicích se záhy oženil, v roce 1746 uzavřel sňatek s Elkele, dcerou obchodníka Mosese. Po vzoru svého tchána začal i Samuel obchodovat, otevřel obchod s vlnou, brzy nato mu však bylo nabídnuto místo představeného v ješivě, které přijal a vykonával poté tuto funkci bezmála šedesát let. Péči o obchod, rodinu i domácnost plně převzala Elkele, zatímco Samuel ve dne v noci studoval a věnoval se výuce v ješivě. Jeho pověst skvělého učence se šířila daleko za hranice Boskovic i Moravy, do Boskovic proudily stovky mladých Židů, aby zde mohli studovat u rabi Samuela. Vedle činnosti pedagogické byl Samuel činný také jako spisovatel židovské náboženské literatury. Jeho stěžejní práce se nazývá Machcít ha-šekel. Zjednodušeně řečeno je to obsáhlý komentář k první části halachického kodexu náboženského práva Šulchan aruch (Prostřený stůl), jehož autorem je sefardský rabín a učenec 16. století Josef Karo. Pro název díla Machcít ha-šekel (Polovina šekelu) uvádí Isidor Reich dva důvody: 1. Samuela vedla skromnost, věřil, že svým dílem se přiblíží pravdě alespoň z poloviny; 2. Nechtěl, aby v titulu bylo uvedeno jeho jméno, protože si přál, aby spis nesloužil jeho slávě, nýbrž aby prospíval nejširším vrstvám souvěrců.
Samuel je dodnes známý a uctívaný pod jménem Machcít ha-šekel v ortodoxních židovských kruzích po celém světě. Jeho spis vyšel poprvé až po jeho smrti, a to ve Vídni v roce 1807. Je vydáván stále, většinou jakou součást Šulchan aruch.
Samuel v Boskovicích plnil i další úkoly, byl předsedou židovského náboženského soudu a významným funkcionářem pohřebního bratrstva Chevra kadiša. Se svou ženou Elkele měl pět dětí, existenci tří synů potvrzuje Reich Samuelovým výrokem: „Kdybych měl hlavu svého Wolfa, píli svého Jokeva, a kdybych byl tak zbožný jako můj Jehuda, pak teprve bych byl dobrý Balbos, dobrý Žid.“ Rodina bydlela v dnešní Zborovské ulici č. 5, v současnosti se zde nachází obchod se zdravou výživou.
Bylo již řečeno, že Samuel je pochován na boskovickém židovském hřbitovu. Vypráví se pověst, že před smrtí zakázal, aby na jeho náhrobku byl oslavný text, jak to bývalo zvykem. Přál si jen své jméno a titul díla Machcít ha-šekel. Pozůstalí však nechali na náhrobek vytesat chválu jeho skvělých znalostí tóry. Ale druhý den ráno nalezli náhrobní desku vyvrácenou na hrobě. Proto nechali zhotovit desku novou dle přání zesnulého. Při opravách synagogy minor v roce 1931, kterou inicioval rabín Reich k 125. výročí úmrtí Samuela, byla nalezena polovina náhrobního kamene, který bezesporu patřil ke hrobu Samuela, pravdivé jádro pověsti se tak potvrdilo. Bohužel dnes je tento kámen ztracený a jeho existenci dokládá již jen fotografie v Reichově publikaci.
Náhrobní deska, zhotovená dle přání Samuela, na hřbitově přečkala až do 80. let minulého století. Tehdy byla již ve velmi špatném stavu, proto se rozhodli Židé z Brooklynu opatřit desku novou, na níž se pod levitským symbolem konvice nachází hebrejský nápis:
Zde leží
náš učitel a pán, pan Šamuel, levita
autor knihy Machcít ha-šekel,
syn velkého mudrce, našeho učitele, pana
Natana Nety, levity, z Kolína
památka spravedlivého budiž požehnána.
Zemřel ve čtvrtek 1. nissanu
566 podle malého počtu.
Náhrobek byl obnoven roku 745 podle malého počtu
péčí rabína Lejba Litše Grosse, nechť žije,
z Brooklynu
A tak až se budete nacházet na boskovickém židovském hřbitovu, věnujte tichou vzpomínku slavnému učenci Samuelovi, jehož jméno i přezdívka Machcít ha-šekel jsou dodnes trvalou připomínkou slávy boskovické ješivy, a jehož hrob zůstává navždy posvátným místem ortodoxních Židů z celého světa.
