Významnou návštěvu hostily minulý týden Boskovice. Do města přijela paní Eva Morris, dcera posledního boskovického rabína Isidora Reicha. Doprovázel ji syn Amos Reich a vnučky Abigail a Yael.
„Eva Morris se narodila 17. listopadu 1928 a je jednou z posledních žijících osob z boskovické židovské komunity. Jako všichni Židé měla být i ona se svou rodinou deportována na brněnské shromaždiště a odtud do jednoho z mnoha koncentračních táborů. Díky jejímu otci se jí však podařilo dostat se z republiky,“ popsala minulost vzácné návštěvnice ředitelka Muzea Boskovicka Dagmar Hamalová.
Rodina rabína Reicha opouštěla Československo za velmi dramatických okolností, v nejzazším možném termínu. Rabín Reich pobýval v noci ze 14. na 15. března 1939 v Praze a bezprostředně po okupaci vzkázal rodině do Boskovic, ať okamžitě odjede do Maďarska k příbuzným. Odtud se Reichovi dostali opět v posledním možném termínu, 31. března 1939, do Anglie. „Měli velké štěstí, protože od 1. dubna byly hranice pro cizince uzavřené,“ vysvětlila Dagmar Hamalová. Tehdejší Anglie židovské uprchlíky přestala přijímat.
Podrobnosti z útěku a z obtížných začátků v Anglii popisuje Eva Morris v dokumentu Naděje, který natočili před 10 lety studenti boskovického gymnázia. Tento dokument se souhlasem gymnázia i boskovického muzea zveřejňujeme:
Po válce Eva Morris odjela do ustavujícího se státu Izrael. Na besedě v židovském obecním domě vzpomínala na moment, kdy pochopila, že do svého rodného města už se nevrátí, protože Boskovice už budou prázdné, už v nich nebudou žádní Židé. Nakonec se Eva Morris do Boskovic znovu podívala na konci 80. let, ale tato návštěva nedopadla příliš dobře. „Společnost na to tehdy ještě nebyla připravená,“ konstatovala na besedě boskovická přítelkyně paní Morris, Jaroslava Patloková.
Lepšího přijetí se dceři posledního místního rabína dostalo až po Sametové revoluci, když v roce 1992 do svého rodného města znovu zavítala. V roce 2004 pak natočila při další návštěvě své svědectví právě pro studentský film Naděje. Letos navštívila Boskovice znovu a jedním z cílů návštěvy byl i dialog mezi dalšími generacemi – současnými studenty a vnučkami paní Morris. Kromě toho se tato energická a duševně nesmírně svěží dáma v rámci své návštěvy setkala s vedením města, prohlédla si židovskou čtvrť, dále navštívila brněnskou židovskou obec a místní pobočku Židovského muzea v Praze, hosté nahlédli také do brněnské synagogy, podívali se do vily Tugendhat. V boskovické synagoze v duchu židovské tradice vzpomínková modlitba.
V Boskovicích se uskutečnila také beseda, která vzbudila mimořádný zájem, židovský obecní dům zaplnilo více než 100 posluchačů. „Já nejsem vůbec důležitá. Moje paměť je paměť malé holčičky. Po generace jsem v Boskovicích vůbec nebyla. Cítím se jako ve snu, ale ten sen se také mění v noční můru. Ale chtěla bych, abychom všichni společně zavzpomínali na to, že zde kdysi byla známá židovská komunita, která zde žila po staletí. A otázka, kterou bych dnes chtěla položit, zní, co můžeme udělat pro to, abychom si tuto komunitu a tyto lidi připomenuli. A také se pobavili o tom, co si chceme pamatovat, zda jsou to tisíce lidí a stovky let tradice, anebo si chceme pamatovat to, co se této komunitě stalo, že zde v Boskovicích dnes není jediný Žid,“ zahájila besedu paní Eva Morris.
Sama paní Morris se velmi aktivně zajímala o to, jak minulost vnímají dnešní obyvatelé Boskovic a jakým způsobem se téma vyučuje na školách. Nechtěla se bavit příliš mnoho o minulosti, ale stále akcentovala, jakým způsobem je možné vzpomínky uchopit ve vztahu k budoucnosti. Také proto byla podle svého vyjádření při této návštěvě potěšena především tím, že pozvání obdržel také její syn a dvě vnučky. „Je pro mě velmi důležité, aby viděly, kde jsem do svých 10 let vyrůstala. Budou díky tomu schopny předat tento zážitek dalším generacím,“ zdůraznila dcera posledního boskovického rabína Eva Morris.
Jako důležitou a pro další činnost vnímá návštěvu Evy Morris i ředitelka muzea, která na otázku, co jí návštěva přinesla, odpověděla takto: „Nezapomenutelné osobní setkání s paní Evou, její hluboký zájem o historická i současná témata české kultury. Její opakované a s velkou naléhavostí vyslovované otázky: Proč? Jak se mohlo stát, že… a to nejen ve vztahu k židovské komunitě, ale také k Romům nebo odsunutým Němcům. Návštěva rodiny Morris-Reich přinesla mnohé inspirace a výzvy pro další činnost muzea. Pokusíme se o spolupráci s rodinami, jejichž předci v Boskovicích žili a mohou a chtějí místním zprostředkovat autentické, i když ne přísně historické zkušenosti, zážitky. K tomu přibyla spousta nápadů, jak směřovat programy zprostředkující historii boskovické židovské komunity a židovské čtvrti.“
