Tento týden začíná festival pro židovskou čtvrť Boskovice 2015. Vybrat si z bohatého programu určitě nebude jednoduché, několik osobností místního kulturního světa jsme proto oslovili s prosbou o doporučení, co jim z programu připadá nejzajímavější. Otázku jsme formulovali takto: Jak se vám líbí letošní program festivalu Boskovice a co byste především doporučili navštívit?
Dagmar Hamalová, ředitelka Muzea Boskovicka a členka městské rady
Začíst se do programu festivalu s předstihem je pro mě neobvyklé. Jako návštěvník z Boskovic, který má festival „pod nosem“ a který nehledá zvučná jména hudebníků na hlavním pódiu, a který je limitován od festivalu odvádějícími nečekanými prázdninovými požadavky dospívajících dětí, jsem program festivalu Boskovice dopředu zatím nikdy nestudovala. Festivalovými dny jsem procházela tak nějak spontánně.
Mezi žánry si však vždy najdu něco z filmové nabídky: letos třeba dokumentární filmy k dějinám 20. století – dokumentární cyklus Zač jsme bojovali k československým legiím. Těším se na snímky k přemýšlení o současných tématech: dokumentární Opři žebřík o nebe nebo životopisný celovečerní film Příběh Marie. Když procházím program festivalu, už teď mám chuť na kapku československé filmové nostalgie – filmy Svědek umírajícího času (vzpomínka na Petra Čepka) nebo filmy scenáristy Jiřího Křižana – Stíny horkého léta jsem ještě neviděla a film Je třeba zabít Sekala jsem už dlouho neviděla.
Z hudební nabídky: zvažuji a sbírám odvahu, zda po komornějším zážitku s Ivou Bittovou na kunštátském zámeckém vršku jít na Ivu Bittovou a Čikori do davu letního kina. Tak pokud koncert Ivy Bittové odložím do poetičtějších prostor, třeba navštívím letní kino v neděli a podívám se na dnes již polskou klasiku Náhoda Krzysztofa Kieślowského.
Mám pocit, že jsme jako návštěvníci festivalu tak trochu rozmazlení, je toho tolik, co můžeme vidět, slyšet, zažít, že někdy jen ožďubujeme třešničky ze všeho toho dobrého.
Ivo Legner, dramaturg KZMB
Letos mi v programu chybí zástupce českého bigbítu, jakým byl v minulosti třeba Vladimír Mišík nebo Michal Prokop. Rovněž letos nenacházím horkého favorita, jehož koncert nesmím minout. Nicméně mi to vlastně nevadí. Rád navštěvuji festivaly se zajímavým programem, kde můžu objevovat dosud nepoznané a rozšířit si tak obzor.
Nejvíce se vždy těším na čtvrteční ozvěny festivalu Blues Alive v zámeckém skleníku. Pro ty, kdo se v listopadu nedostanou do Šumperka, jsou tyto ozvěny pěkná příležitost poslechnout si alespoň retrospektivní ochutnávku. Rovněž doporučuji navštívit česko-německou jazzovou scénu tamtéž o den později.
Všichni posluchači feministického punku by si rozhodně neměli nechat ujít Muchu v letním kině. Už jen ta sebranka muzikantů okolo ní je rozhodně více než lákavá. Chlapi, přijďte si poslechnout něco o sobě a udělat si z toho legraci!
Co jsem tak poslouchal z nabídky vystupujících, které dosud neznám, tak mě zaujalo táborské duo Kalle. Jejich vrstvení podkladů a hlasový projev zpěvačky slibují atmosférický zážitek. Právě hudebně-divadelní stan Potrvá na palouku před hradem nabízí, zdá se, mnoho hudebních překvapení a lahůdek české nezávislé hudební scény současnosti, například Manon meurt, Plum Dumplings, nebo Ghost of You.
A mnoho doporučení jsem slyšel na představení Svět podle Fagi Divadla Dno, tak se těším, že je konečně uvidím.
Gabriela Kolčavová, fotografka a jazzová zpěvačka
Už když byl festival v počátcích, ráda jsem jako rodilá Boskovačka vyrážela především na studentské filmy, nejvíc animované a dokumentární. Těší mě, že si tento program festival dodnes udržel a že i letos opět nabízí nejen českou studentskou tvorbu, ale také slovenskou, maďarskou, polskou a další.
Letošní program věnuje pozornost nejen maďarskému filmu, ale také maďarské hudbě. Využívám každé možnosti vidět zajímavé vokalistky, což v rámci festivalů (i skvělého brněnského Jazzfestu) bývá tradičně poskromnu. Proto jsem zvědavá na vystoupení Dina Trio Bandu, které jistě upoutá i díky jasným orientálním vlivům. Program nabízí několik zajímavých hudebních bloků. Jedním z takových bude jistě čtvrteční bluesový večer, nedělní podvečer s 1flfsoap a Toolou nebo vystoupení Bujdosó Trio. Jako jazzového fandu mě z hudební nabídky také lákají večery s česko-německým jazzem. Na programu mě také těší vystoupení Oldřicha Janoty, který nemá vždycky na festivalech důstojné podmínky pro svůj jemný projev (často ho přehlušují další hudební scény), takže pevně doufám, že tomu bude v Boskovicích jinak.
Petr Nikl, ať už jako výtvarník nebo hudebník, vždy přichází s neotřelým projevem. Určitě si nenechám ujít jeho výstavu, jejíž zahájení je hned ve čtvrtek a sobotní výtvarnou dílnu, která tuto výstavu doprovází.
Z divadelních vystoupení jsem zvědavá na vystoupení boskovického divadla NABOSO a dále pak na brněnské Divadlo Líšeň.
Lukáš Koudelka, hudebník a barman
Posledních pár let si pravidelně program festivalu nečtu, nechám se překvapit na místě. A podobně jako minulý rok se i letos (pro mě) to nejzajímavější odehraje na Palouku Potrvá u hradu, jehož dramaturgie přinese výrazná jména současné alternativní scény. Ze čtvrtečního programu doporučím projekty Obelisk of Light a Sítě, jejichž hypnotický zvuk zkrátka a dobře funguje.
V pátek si asi dám pivo a budu pendlovat mezi UNI a jazzovou scénou, dokud u hradu Or nespustí svůj, v nejlepším slova smyslu, rock'n'roll. Dám šanci shoegazovým Manon Meurt a pak asi pivo.
V sobotu v Panském dvoře dost příjemná sestava – psychedeličtí Bumfrang3 a experimentální Five Seconds to Leave, Leto pak předvedou jak to dopadá, když se ostravaci ztiší a začnou dělat pop. Na vlnách popu zůstaneme, jenom se přesuneme opět víc do přírody: písničkář Cosmic Boxer, 27 a v neposlední řadě se můžeme těšit na boží zjevení jménem Kalle, kteří zní (to klišé si neodpustím, pardon) asi jako kdyby David Pajo sbalil Beth Gibbons a začali skládat písničky k táboráku.
Ze scény v letním kině snad jen ve zkratce: Už jsme doma a Iva Bittová. Netřeba nic dodávat. A Mucha, protože je s ní, jak se tak lidově říká, docela prdel.
