Musím se přiznat k jedné vlastnosti, která možná poněkud špatně zapadá k novinářské práci – strašně nerad čtu oficiální radniční média a dokonce kupříkladu i programy politických stran před volbami. Možná to zčásti je určitý rys novinářské profese, protože marketingové stratégy a PR poradce máme tak trochu za lidi na druhé straně barikády, jakkoliv k přeběhlictví směrem tam a někdy dokonce směrem zpátky docela hojně dochází. Tiskovým mluvčím jejich práci obvykle nezávidíme, někdy je dokonce vysloveně i nevysloveně litujeme. Mají těžkou práci, pokud mají zdravý rozum.
Číst podobné výstupy je mnohdy únavné právě proto, že člověk předem ví, že jejich primárním cílem jaksi není poskytnout komplexní a co možno nejpestřejší pohled na diskutovaný problém. V případě předvolebních letáků je to samozřejmé, ale i v případě městských médií se obvykle jedná víc o propagační letáky než o (plno)hodnotný informační zdroj.
Zneužívat městská média k jednostranné propagandě a osobnímu PR je pro politiky samozřejmě strašně lákavé. A někdy je opravdu dost těžké definovat, kde končí upřímná snaha o intenzivní komunikaci s občanem a kde už začíná snaha manipulovat, zajišťovat si popularitu za veřejné peníze a účinně a bezohledně prosazovat vlastní stanoviska. Vodítkem k poznání, kde už je tato hranice překročena, mohou být tři věci: absence polemického hlediska, více či méně nápadné dehonestování názorových odpůrců, případně těch, kteří by vůbec chtěli o něčem diskutovat, a pak také jazyk – ten prozradí mnohé.
Skutečnou zkouškou politické korektnosti a odpovědnosti jsou obvykle větší a náročnější akce, kdy se na rozdíl od běžné agendy ukáže, do jaké míry radnice svůdné možnosti uchýlit se k propagandě podléhá.
Krásným příkladem může být dubnový Olešnický zpravodaj, opatřený dokonce speciální dvanáctistránkovou přílohou na téma Pozemkových úprav, kterým jsme se také v Ohlasech věnovali obsáhlým zpravodajským materiálem, neboť jsme měli dojem, že v Olešnici probíhá velice zajímavá a podstatná diskuse, která rozhodne o příští podobě města a okolní krajiny na desetiletí dopředu. Nyní se však ze zpravodaje dozvídám, že se o žádnou skutečnou diskusi nejedná – ta je totiž zbytečná, protože o všem rozhodují fundovaní odborníci, přičemž zastánci jiného názoru z celé věci dělají politikum a vedou, jak jinak, jakousi absurdní kampaň. Tento ukázkový argumentační faul je přirozeně doprovozen tím, že jakýkoliv prostor jinému názoru není poskytnut, přičemž to vše je podtrženo až učebnicovým příkladem propagandistického jazyka, který se nevyhýbá obratům jako „kampaň prostřednictvím internetu, senzacechtivých novinářů a šíření anonymních letáků“. To je opravdová krása, vlastně si říkám, že bych ta radniční média měl sledovat pozorněji, co všechno člověku asi uniká. Jeden by řekl, že chybí už jen varování před poslechem zahraničního rozhlasu, ale to asi v dnešní době dostatečně supluje nový nepřítel internet.
Podstatné ovšem je, že radniční periodika nemohou být podobnými hlásnými troubami městských rad ani podle tiskového zákona, jehož novelizace z konce roku 2013 pamatuje na to, aby existovala „možnost uplatnění požadavku na uveřejnění informací ze strany všech politických a názorových skupin zastoupených v zastupitelstvu daného územního samosprávného celku“. Tak uvidíme, jak se s tím olešnická opozice vypořádá, ale zdá se, že by se svého prostoru měla domáhat.
V Boskovicích došlo před nedávnem k proměně redakční rady radničních médií. Jestli a jak se opravdu změní samotná média, se asi ukáže až během nějaké doby, a skutečná pravda o schopnosti nové radnice odolat pokušení propagandy se nejspíš vyjeví také až při řešení nějaké významnější záležitosti. Ale stejně jako v Olešnici i tady v Boskovicích máme z minulosti určité zkušenosti, abychom věděli, na co si dávat pozor.
